Zahrádkářství na Novém Zélandu

Již pohled z okénka letadla na největší město Jižního ostrova Nového Zélandu, Christchurch [cca 300 000 obyvatel], překvapí. Široko daleko jsou vidět jen nízké rodinné domky v zeleni. Jen v malém středu města jsou výškové budovy, nyní intenzivně stavěné, protože ty původní zničilo zemětřesení před šesti lety. Profesně zahradník,  při procházkách městem samozřejmě nakukuji přes ploty do zahrádek a sleduji, jak místní obyvatelé obhospodařují malé plošky které vlastní či jako nájemci mají k dispozici. Překvapilo mě velice, jak málo se ty zahrádky využívají pro vlastní produkci zeleniny – no, tomu bych se snad divit neměl – ale i pro produkci ovoce. Sice zde na Jižním ostrově je chladněji než na Severním, přesto je zdejší klima natolik příznivé, že zde bez problémů zrají nejen třebas broskve a meruňky, ale i citrusy. O kivi ani nemluvě. Přesto jsou v zahrádkách k vidění v naprosté většině stromy a keře okrasné, ale hodně i „plevelných“. Ty okrasné samozřejmě chápu, ale udivuje mě, kolik stromů, které nazývám „plevelnými“, se zde na malých zahrádkách vyskytuje. Kdo by si u nás na malou zahrádku vysadil např. jilm? Nebo jasan? Ale i třebas okrasný ambroň (Liquidambar)? Lípu?!  Zvláště když zde vše skutečně roste „jako z vody“!

Navštívili jsme známého Čecha, žijícího v pronajatém pěkném domku s velkou zahradou. Nad trávníkem vzrostlý ambroň. A pod ním plno loňských suchých, pěkně ježatých plodů. Jiní Češi zase mají nad trávníkem veliký jilm. Ano, zde je silné Slunce, ale když  už velký strom kvůli stínu, proč si nevysadit třebas ořešák?

Překvapil poměrně velký počet keřovitých stromů slivoní, zjevně různých variant myrobalánu,u nás známých jako „špendlíky“. Zde v naprosté většině v červenolisté formě. Když jsem 1. ledna přiletěl, právě dozrávaly. Ale jen ve dvou zahrádkách jsem viděl že je lidé posbírali. Všude jinde plody spadly na trávník či chodník, kde shnily.

Jen u jednoho domu byl k vidění tomel (Diospyros) a poněkud více je vidět fejchoa  (Acca sellowiana), zde nazývaná feijoa (fidžoja), s prý velice chutnými plody, které bohužel neochutnám – teprve odkvetla. Pochází z jižní Ameriky, takže zde je vlastně doma. 

Musím napsat, že jsem viděl dvě komunitní zahrady, kde nájemci – majitelé(?) pěstovali zeleninu a květiny. Sice, oproti těm českým, poněkud nepořádně vedeným, ale alespoň něco. 

Obyvatelé se spokojují s nabídkou  marketů a do vlastního pěstování čehokoliv se moc nehrnou. Udivilo, že navzdory zdejším klimatickým podmínkám se prodávají citrony z USA, když i zde zrají běžně po celý rok

Je pravda, že obchody jsou ovocem i zeleninou bohatě zásobovány. Jak z místních, tak i zahraničních plantáží. Zde jsem se naučil jíst i avokádo, a také mango odkudsi z Indonésie má jinou chuť než u nás doma. Překvapení způsobilo i kokosové „sádlo“, tedy tuk (zde říkají olej), který  vypadal jako sádlo. Dobře se na něm smažily palačinky a také je chutný.  

O pěstování vlastního ovoce mají větší zájem Češi, s nimiž se setkáváme. Zvláště když mají děti, tak si na zahrádce vysadí alespoň maliny, citrus nebo tu fejchou. A když mohou tak i kivi. To je ale zde pořádně divoká liána.

Z okrasných keřů zde rostou nejen místní druhy, ale i ty, které známe ze Středomoří a které doma starostlivě opečováváme v květináčích. Tady vše bují tak divoce, že člověk mnohdy nechce věřit vlastním očím, znaje z domova jen malé rostliny v květináčích.

Protože jsem kdysi pracoval na úseku šlechtění teplomilných ovocných dřevin v ŠS Valtice, mám představu, jak by asi měly vypadat kvalitní odrůdy broskvoní a meruněk. K mému překvapení zde vidím plody malé, s dužninou, která nejde od pecky, sklizené předčasně, tedy nedozrálé, meruňky dokonce i nazelenalé. Když si tak vzpomenu, že dobrá odlučitelnost dužniny byla jedním z hlavních kvalitativních znaků, bez něho by NŠ vůbec do státních odrůdových pokusů přijato nebylo, jak se dbalo na dobrou chuť a že  Jednota dělala veliké problémy s výkupem nevyzrálých plodů.

Musím ale přiznat, že produkce ovoce má zde velké problémy se „škodlivým“ ptactvem. Všechny ovocné plantáže, až na výjimky, jsou pečlivě zasíťovány. U jedné pěstitelky třešní jsme měli možnost sad prohlédnout. Sama pečuje o asi 0,5 ha třešňovky. Stromy cca 2 m vysoké,  naštěpované na nějaké višňové podnoži, několik odrůd pro postupnou sklizeň. Zasíťované svrchu i pečlivě po stranách. V době sklizně jí prý pomáhá ještě jedna paní – sklízet a vážit do sáčků – protože paní třešně i sama prodává. Z přezrálých plodů vaří marmeládu – doma v kuchyni – a také prodává. EET nikde vidět nebyla.

Nový Zéland je nádherná země. Mladí lidé mají možnost získat pracovní vízum až na jeden rok, pracovat zde a se zdejšími krásami se seznámit. Široká škála klimatických podmínek ovlivňovaných oceánem, ale i blízkou Austrálií, umožňuje i zahradníkům obdivovat a seznamovat se jak se zdejšími, tak i introdukovanými, ale i zavlečenými druhy rostlin, které v našich vnitrozemských podmínkách pozorovat nemůžeme.

 

Recent Entries

  • Odkazy

  • Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

    Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.