Neděle na Novém Zélandu

V neděli (5.3.2017) jsem byl s mými mladými v kostele. Chtěli jít už minule, ale zaspali, a tak jsme před polednem jeli k buddhistům, Thajcům, kteří mají svůj svatostánek a místo setkávání asi 10 km od centra Christchurchu a v neděli se tam, za drobný příspěvek, podělí s návštěvníky o skromný oběd. Ještě jsme v jejich chrámu stihli náboženský obřad, po něm mě zaujalo, že nám jeden účastník rozdal mističky se lžičkami – místní otvírali svoje jídlonosiče – a pak nám dali vařenou rýži. Říkal jsem si – no, nic moc, ale jez co ti v cizině dají,  ale – začali nás obcházet ti mniši, bylo jich 7, a my jim tu rýži rozdali. A pak jsme šli na ten oběd.
Nebyl až tak skromný – rýže, zelenina, opečená kuřecí stehýnka, káva nebo čaj, mufiny, vařená kukuřice – docela jsme se najedli. Do pokladničky jsme jim vhodili po 5 dolarech – ale to nás místní upozornili, že před vhozením máme obdarovaným přát vše nejlepší, aby ten dar měl ten největší účinek.

Tak tedy, tuto neděli jsme vstali včas a anglikánskou mši jsme stihli. Jsou zde sice římskokatolíci, ale mladí chodí k anglikánům, protože zeť, když sem před léty přijel, bydlel v jedné rodině a s ní do kostela začal chodit, a právě do tohoto sboru, kde navázal osobní přátelské kontakty.
Shodou okolností se jeho bytný postupně vypracoval až na pastora – v tom kostele – a 1. března byli všichni – i s pastorovou manželkou – přijati za občany NZ.

Během obřadů – mohu použít výraz mše? – jsem prožil teologicky zajímavý myšlenkový proces. Anglikáni mají obřady – kdo to nevíte – takřka shodné s katolíky. Zde to ale pastor vedl poněkud odlišně, až jsem se obával, že nebude proměňování. Ale nakonec bylo. Zde na NZ chodím u anglikánů k přijímání. Mají stejné hostie jako katolíci a podávají pod obojí. Někdy si věřící hostie pouze namáčejí, jednou jsem si mohl i upít.
Po ztrátě víry jsem se dlouho neodvážil jít k (nějakému) přijímání. Pevně mně v mysli seděla hrozba , že pojídání hostií svatokrádežně, tedy bez víry že jde o „pravého, skutečného a živého Boha“, bude Bůh přísně trestat. Jo, když jsem byl předloni v Izraeli, tak jsem k přijímání chodil, protože P. Vacek, neortodoxní modernista, který mše vede značně netradičně, proměňoval místní chlebové placky a místní víno, nijak nehleděl, zda se jedná o úředně schválené hostie a o víno s certifikátem, že je mešní. Takže otázka – proměňuje vůbec platně??
Ale zase – nepáši hřích, když se účastním mše vysluhované neortodoxním modernistou? Jak to tvrdí „tradiční“ katolíci.

No a zde jsem byl u anglikánů. To jsou „heretici“, takže jejich obřady nejsou mší, neproměňují platně, a tudíž nabízejí jen oplatky a víno a žádného „pravého a živého Boha“ (může být Bůh neživý?). Jenže já jsem katolicky pokřtěný, a jednou pokřtěný – navždycky pokřtěný, a tudíž, dle katechismu, účastí na obřadech heretiků se dopouštím těžkého hřešení. Ovšem – když ale nevěřím, tak vlastně hřešit nemohu, že? To už vlastně ani katolík nejsem, jak tvrdí ti katolíci tradiční a protože jsem odvrhl jedinou víru pravou a spasitelnou, není mně už pomoci.
A nebo – možná Pán Bůh na mě shlíží s velikým pochopením, protože vnukl svému náměstkovi, že přehodnotil své názory a od teď chce, aby se všichni věřící měli rádi. Takže teď vlastně nejlépe plním Jeho vůli.

Takže asi, ať se na problém dívám z kterékoliv strany, vyřešit jej nemohu.

 

Během kázání pastor zmínil dvě věci. Jednak – že v Británii (tento týden?) (od)soudili nějakého pastora za to, že veřejně ocitoval z Bible, že jediný pravý Bůh je Ježíš. No, pravda, britští muslimové tím rozhodně museli být hluboce uraženi.

Druhá záležitost byla místní. Před léty chodil do sboru mladík který měl slušné ambice, uměl i kázat, a nakonec odešel do Aucklandu studovat teologii. Tam se seznámil s kolegyní, slovo dalo slovo, a noha byla v nohávě. Vrátili se jako řádní manželé a on se uchytil jako pastor v jednom anglikánském sboru v Christchurchu. Ovšem po létech vyměnil manželku za mladší model. Sbor to skoro rozložilo, on už tam dál pastorem být nemohl a nyní že přišel za zdejším pastorem, a že prý by zde opět rád začal chodit do sboru a případně i kázat. Že prý Ježíš také odpouštěl hříšníkům, takže i jemu by mohlo být odpuštěno. Pastor tedy že předkládá celou záležitost farníkům a kdyby měl někdo s tím problém, ať to s ním přijde prodebatovat.

Musím přiznat, že takové vztahy, ale také i následné společné popovídání u kafe a čaje, které si věřící po mši organizují, se mně u protestantů všeho druhu velice líbí. To z katolické církve nepamatuji – kromě společenství v kostele na Orlici, kde je farářem P. Vacek.

 

 

Recent Entries

  • Odkazy

  • Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

    Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.