V r. 2013 proběhla na stránkách Christnet(u) dost velká diskuze o „číhošťském zázraku“ a o smrti P. Josefa Toufara. Této diskuze jsem se zúčastnil (https://disqus.com/by/jaroslavpokorn/)  a sestavil tuto stránku.

 

11.12.1949 Josef Toufar káže na téma „Uprostřed vás stojí, kterého neznáte“. Při této promluvě se křížek na svatostánku začal pomalu kývat ze strany na stranu. …  Sám Toufar pohyb křížku neviděl, byl k oltáři otočený zády, bal až asi za dva dny informován farníky.

Zatčení P. Toufara pak proběhlo v noci z 27. na 28. 1. 1950, tedy téměř po 2 měsících. Už se nikde nepíše, co jsem četl dříve a jinde, že z počátku státní moc na „zázrak“ nijak nereagovala. Nervozitu státních orgánů začalo způsobovat stále větší množství lidí, kteří do Číhoště začali přijíždět, a teprve když se začaly šířit zvěsti, že pohybem křížku vlastně Pán Bůh komunistům hrozí, začal být celý případ posuzován jako provokace. Vcelku odůvodněně, nepřátelský postoj katolické církve pod vedením Pia XII. vůči socialismu a komunismu byl veřejně prezentovaný. Nepíše se o tom, že Gottwaldova vláda nabízela církvi spolupráci, ostatně Gottwald po zvolení prezidentem se zúčastnil slavnostního Te Deum (přímo si ho vyžádal? Ostatně, sám byl pokřtěný), ale církev, která bez problémů spolupracovala s vládci otrokářskými, feudálními, kapitalistickými, fašistickými, diktátorskými, pod vedením pražského arcibiskupa něco takového hrdě odmítla. Můžeme se divit, že se v očích komunistů pasovala na nepřítele? Jak reagovala svatá katolická církev kdykoliv v minulosti když měla moc, a nějaká skupinka jinak smýšlejících odmítla její „pravdy“? Třebas Valdenští, kataři, Hus, husité ….

Takže když byl číhošťský pohyb křížku (o němž osobně nepochybuji) prezentován jako hrozba Pána Boha komunistům, zcela logicky byl učiněn závěr o nějaké církevní provokaci. Chudák Toufar, který nepochybně o věci neměl ani tušení, se stal obětním beránkem ve hře, kterou dosud nikdo nerozluštil. I StB tvrdí, že to nebyla její provokace na likvidaci oblíbeného kněze. P. Toufar byl jako kněz naprosto bezvýznamný, kdyby StB chtěla církev zdiskreditovat, zcela jistě by si vybrala významnějšího preláta.

Další číhošťský kněz, páter Papež, potvrdil, že se pohyb křížku opakoval ještě dva roky po Toufarově smrti. Jen prý žádal farníky, aby se o tom nikde nešířili, aby nedopadl jako Toufar.

Jenže podle jiných zpráv StB (původní) křížek odvezla ke „zkoumání“ a už prý nikdy nevrátila.

Otázka zní, jak by se celý případ vyvíjel, kdyby pohyb křížku byl prezentován jako přikyvování Pána Boha začínajícím společenským změnám pod vedením KSČ. Vzhledem k tomu, že v tu dobu byl Toufar politicky hodnocený neutrálně, spíše kladně, nepochybně by to zvýšilo jeho politickou prestiž, a nejen jeho, ale i celé církve.

Všimněme si analogicky, že když v současnosti někde „zapláče“ obraz či soška P. Marie či Ježíše, je to vždy prezentováno jako slzy žalosti nad hříšným světem a ne jako slzy radosti nad tím, jak se lidé (konečně) mají dobře.

 

 

Vzhledem k tomu, že se Pán Bůh až dodnes, kdy se jedná o Toufarově blahořečení a jistě i svatořečení, neráčil vyjádřit (žádná zbožná duše neměla sen či vidění), je na místě i otázka, zda tím křížkem nakonec nehýbal ten Zlý, aby v ČSR způsobil škodu katolické církvi.

Je na místě i obava, že P. Toufar bude svatořečen a pak se někdy zjistí přirozené a vysvětlitelné příčiny pohybu křížku. A bude zde další legendistický  světec jako je např. sv. Jan Nepomucký, který je dodnes, občas, vzpomínán jako mučedník zpovědního tajemství, třebaže legenda, že byl zpovědník královny nikdy nebyla doložena..

 

 

Vrátíme-li se k „číhošťskému zázraku“, pak státní moc proti faráři Toufarovi vystoupila až za téměř 2 měsíce, když do Číhoště začaly jezdit autobusy s procesími, protože se mezi věřícími šířila fáma, že pohybem křížku Pán Bůh vlastně komunistům hrozí. Je tedy jasné, že komunisté ten případ začali hodnotit jako (církevní) provokaci a rozeštvávání. Bylo by zajímavé, jak by asi reagovala katolická církev, kdyby se v dobách, kdy měla moc, stal „zázrak“ někde u protestantů, který by byl vysvětlen, jako hrozby Pána Boha katolické církvi. Reakci si můžeme představit snadno, protože církev tvrdě potlačovala i jen trochu odlišné názory na to, jak správně Pán Boha chválit, které byly v rozporu s oficiálním názorem.

Stačí se vrátit o nějakých 250 let zpět do Losin, kde věřící selka, v zoufalství, že jí chcípne kráva, si usmyslela, že ji vyléčí, když sežere Tělo Páně. Jak to dopadlo, víme. Kolik těch upálených „čarodějnic“ bylo? 200? Či „pouze“ 100 nebo „jen“ 60? A mezi nimi byl i místní děkan Lautner. Dodnes nebyl rehabilitován. A třebaže se zastával neprávem obviněných, určitě nebude ani blahoslavený.

 

 

http://zpravy.aktualne.cz/domaci/pribehy-zemrelych-v-opustenem-dome-v-legerove-ulici/r~9bbc4fd89cb111e4ab15002590604f2e/

Farář Toufar zemřel v Praze v Borůvkově sanatoriu, dnes opuštěném domě v Legerově ulici. Tento dům Toufara spojuje s další důležitou postavou, která zde zemřela – Janem Palachem, který obětoval svůj život na protest proti pasivnímu přístupu veřejnosti po okupaci Československa v roce 1968. Palach zde zemřel 19. ledna 1969, tedy tři dny poté, co sebe upálil na Václavském náměstí.

 

 

 

http://www.pastorace.cz

Podíváme-li se na životopis P. Toufara na www.pastorace.cz, pak můžeme shledat, že si moc nevzal k srdci slova sv. Pavla:

Římanům 13
1Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
2takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.
3Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly.
4Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.
5Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.

Přesto jej komunisté v r. 48 hodnotí v podstatě kladně:
„Toufar nepřekáží církevní politice naší vlády. … Otevřeně ale není ochoten přihlásit se k budovatelskému úsilí našeho lidu. …. Do února 48 znám jako nepřítel… V Číhošti již nečiní potíže. … Zdravici J.V. Stalinovi ochotně podepsal. / 133″

 

Pokusím se o (jakýsi) technický pohled:
Křížek byl vysoký 48 cm, na polokulové podstavě o průměru 8,5 cm (v kostele byly tři identické křížky, na hlavním a vedlejších oltářích). Je jasné, že těžiště křížku bylo dost vysoko a křížek tedy moc stabilní nemohl být a i při malém vychýlení by nutně musel spadnout. Náklon přes kruhovou hranu ovšem způsobuje pootáčení, pokud křížek není na nějakém pantu. A o tom svědci také mluví, že křížek se nakláněl a pootáčel. Pootočený také zůstal (viz foto: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/pribehy-zemrelych-v-opustenem-dome-v-legerove-ulici/r~9bbc4fd89cb111e4ab15002590604f2e/   http://cdn.i0.cz/public-data/8e/3a/b62062b93144a16820f5e2c32de0_w1253_h836_g24e7a8fe9ca611e4ba57002590604f2e.jpg?hash=b08c1468f1a18919f72ac788f5dec5b8). Takže si můžeme býti jisti, že nebyl nějakým mechanismem přichycen k podložce. Jak se ale mohl, evidentně hodně, vychýlit a přitom nepřepadnout? Jediné technické vysvětlení které mě napadá je závěs na vrcholku kříže. Pak je možné křížek i silně vychýlit, ten se přes hranu podstavy pootáčí, a pak je možné opět jej vrchním závěsem napřímit a stabilizovat.
Problémem je svědectví, podle časopisu Světlo č. 48/2014,  že dva farníci ke křížku vylezli a žádný mechanismus nenalezli. http://www.maticecm.cz/index.php?act=periodika&per=1&pact=4&idpa=8f3dbc8e787664273d5cd392454c246

(Celý jev vzbudil pozornost na druhé straně barikády, u komunistického Sboru národní bezpečnosti (SNB), jehož první kontrola nepřinesla nic nového, jen konstatovala mírné vychýlení křížku v důsledku jeho špatného uchycení na hřebík v podstavci. Příslušníci SNB nenašli žádnou stopu po nějakém zařízení, jež by křížkem pohybovalo. Obdobně za oltářem policisté neučinili žádný objev.)

Je zajímavé, že ani Toufar, ani kostelník nevzali kladívko a hřebík a křížek lépe neupevnili.

StB, která při vyšetřování nic nenalezla, musela pro potřeby filmu vyrobit humpolácké zařízení nelogicky zakryté velikou kyticí. Původní křížek již nelze prozkoumat protože StB jej odvezla a ztratil se.

Další otázkou je zkroucení svislého břevna křížku. Také jsem viděl na fotce. Zde ovšem nemáme svědectví, že by se křížek zkroutil při vychylování. Dřevěná laťka se může zkroutit, třebas změnou vlhkosti, to kroucení mohlo být pomalé, nikdo si ho nemusel všimnout a když pak lidé viděli pohyb křížku, teprve si uvědomili že je i pokroucený. A spojili oba procesy do jednoho.
Dalším problémem je i tvrzení, že se křížek pohyboval ještě další 2 roky, jen nový farář prosil farníky, ať o tom nikde nemluví aby nedopadl jako Toufar. Otázka ovšem je, kdy byl nový křížek na hlavní oltář dán? Byl použitý některý z bočních oltářů? Nebo farář nechal vyrobit kopii? Zprávy (dosud?) nemáme.
Jaký tedy udělat (laický) závěr? Buď se jedná o skutečný zázrak. Pak je otázka kdo jej udělal a proč? Pán Bůh, protože chtěl hrozit komunistům, jak šeptanda šířila? Nebo chtěl mít v nebi dalšího svatého? V tom případě by komunisté a StB byli jen trpnými nástroji Božího záměru. Nebo snad ten „Zlý“ si chtěl „smlsnout“ na dobrém faráři? Výsledkem je opět jeden svatý v nebi, takže v podstatě i v tomto případě se nutně jedná o důsledek záměru Vševědoucího a Všemohoucího (Pán Bůh každé zlo dokáže obrátit v dobro!! Bez Boží vůle ani vlas s hlavy nespadne!).
A nebo nakonec, skutečně někdo celý „zázrak“ vtipně narafičil, třebas měl na faráře pifku a chtěl mu udělat potíže, nebo naopak, myslel to vcelku dobře a celá akce se mu vymkla z rukou? Pak by se muselo jednat o osobu která má do kostela neomezený přístup a nikoho nenapadne nic špatného vidí-li ho motat se po kostele s žebříkem, Jedinou takovou osobou je pak kostelník.

 

Zde zveřejňuji část diskuze na Christnet s panem Zachem:

Zach Jaroslavu Pokornému:

„Pan Zach jenom odpoví to, co mu řekl jeho táta. Na vysvětlenou byl to profesí strojvůdce, mimořádně technicky a rukodělně erudovaný člověk. Číhošť navštívil v zimě, před návštěvou STB. Byl opatem Tajovským tajně pověřen aby celou záležitost prozkoumal, ofotografoval a podal Tajovskému zprávu o tom, co se jedná, aby Tajovský byl předem informován než místo navštíví sám. Otec se vyjádřil k stavu věci jako o záhadě, kterou si neumí vysvětlit. Kdyby jenom náznakem něco takového o čem píše J.Pokorný jako event. dílo kostelníka viděl, určitě by to nám v rodině a Tajovskému řekl. Táta bezpochyby musel vidět křížek v nahnuté poloze a to tak, že by křížek byl schopen, vlivem posunutého těžiště, pádu. Křížek takto nakloněný a tedy v zcela nepřirozené poloze sám vyfotografoval. Nic nenormálního kromě toho stojícího křížku v naprosto nepodchytitelné poloze, neviděl. Jinak by nám to řekl. Myslím, že nahoře vedená diskuze je o tomto fenomenu je zcela zbytečná.“

Jaroslav Pokorný Zachovi

Možná ta fotografie  kterou jsem viděl, pochází od vašeho otce. Dělal pan otec s křížkem nějaké dodatečné pokusy? Křížek, byť zkroucený, (ještě) stál. Zkoušel třebas, o kolik jej ještě musí nahnout, aby přepadl? Nebo se neodvážil tu záhadu více zkoumat?

Nevím, a netvrdím samozřejmě, že v „zázraku“ má prsty kostelník. Ale kdyby ano, jistě by s křížkem nemanipuloval před cizím člověkem.
A máte nějaký svůj názor na ten fenomén?

Zach Jaroslavu Pokornému

Náš otec byl jeden z mnohých pověřen Tajovským k fotografování. Je jisté, že si okolnosti jako technik dobře prohlédl, aby podal opatovi uspokojivou zprávu. Mám zato, že vše bylo v přítomnosti faráře Toufara. Jak taky jinak. Nemá smysl planě diskutovat o věcech jinými prověřených. Doporučoval bych nejdříve prostudovat příslušnou literaturu zejména dopisy a další materiály. Doležalova kniha mimo jiné podává mnoho potřebných informací. Pokud se mne ptáte na osobní názor (který nikomu nevnucuji) tak jsem přesvědčen, že je to zázrak.

Už vám čtu z vaší mysli další otázku (jak vás tak znám). Jak mohl Bůh dopustit tímto zázrakem tak strašlivé utrpení Toufarovi a druhým? Řeknu Vám, že nevím….. A znovu odcituji to, co jsem Vám řekl již dříve (o 4 odstavce výše):

„Život víry je (mimo jiné) jeden velký nářez plný krutých a mučivých otázek. Ne procházka růžovoučkým ateistickým sadem.“ Do závorky jsem napsal: „mimo jiné“ …a to je právě to, proč já jsem věřící a ne atheista.

 

http://christnet.cz/clanky/5140/nikdo_a_nic_nebrani_lidem_aby_se_k_toufarovi_obraceli_o_pomoc_uz_ted.url

Dodám ještě k té diskuzi na Christnetu. Jak ze všech zpráv vyplývá, v podstatě nevíme, jak důsledně byl křížek zkoumán a neexistuje přesný zápis. Jedna zpráva říká, že u křížku bylo svislé břevno ohnuto a zkrouceno, druhá, že křížek byl vychýlený v místě připojení k (ne kruhové, ale) polokulovité základně. Kdyby ta základna byla dostatečně těžká, mohl by se křížek, resp. jeho břevna, poměrně hodně vychýlit.

 

V r. 1968 vyšlo v Lidové demokracii několik pokračování o číhošťském zázraku. Tehdy byl identifikován vyšetřovatel Mácha, tehdy se objevily dohady, že by se mohlo jednat o provokaci StB, která by mohla křížek vychylovat nějakým zařízením ovládaným na dálku radiem. A to všechno mohli příslušníci dělat v noci, protože kostel je dál od fary a od domů a právě proto měl být Toufar do Číhoště přeložený, aby v tom kostele mohl být „zázrak“ udělaný.

Jenže jak už jsem psal, jsem přesvědčen, že Toufar byl zcela bezvýznamný kněz a Číhošť zastrčená vesnice. K provokaci by se jistě více hodil nějaký významný kostel a prelát.

Jak ale nyní všichni přiznávají, tak StB v tom prsty neměla.

 

Psalo se nedávno hodně o Lidicích a nyní o Číhošti. Už dříve mě napadla taková otázka, proč lidický P. Štemberka nevyužil svého oprávnění i výsady dané mu, podle tvrzení církve, samotným Pánem Bohem, a neproklel vraždící Němce do horoucích pekel? Ostatně obdobně jako členové „vyvoleného národa“, Židé, v Osvětimi.

Podobně se stále píše, kolik křesťanů je ročně zavražděno, nikde se ale nedočítám, že by se dovolávali Boží pomoci, a nikdo jim to ani neradí.  Naopak se zdůrazňuje, že mají trpět a jít jako ovce na porážku. Možná proto, že kdyby se Boží pomoci dovolávali a nic se nestalo, mohlo by to podlomit víru čtenářů.

Nedávno bylo kanonizováno 6 řeholnic, tzv. „drinských mučednic“, zavražděných za II. svět. války – opět jsem jen četl, že se pokorně podvolovaly násilí, aniž by se odvážily svého „Nebeského Snoubence“ jakkoliv požádat o pomoc. A ten se na ně také jen koukal a nehnul pro ně prstem. Podobně jako pro další a další své „snoubenky“.

Představme si nějakou ženu? Jak by se tvářila, kdyby ji přepadl nějaký násilník, okradl ji, zmlátil, znásilnil, otěhotněl, zavraždění nebudu zmiňovat, a její manžel, snoubenec, silák, karatista, boxer, by na to nezúčastněně koukal a pak ji ocenil, jaká byla trpělivá a že jistě útočníkovi odpustí a bude ho milovat. Jak by asi ta žena svého manžela (snoubence) nadále milovala??

Podobně mě i napadlo, a asi jen mě, kromě snad ještě jednoho žáčka 7. třídy, že „zázrak“ v Číhošti zřejmě nebyl dobrý. Pokud katolíci věří, že tam s křížkem hýbal Pán Bůh, je na místě otázka, proč potom P. Toufarovi nepomohl a toho estébáka Máchu který jej umlátil, preventivně, nebo alespoň následně, neseřezal.

Leda – že by si chtěl pro nebe vyrobit dalšího mučedníka – což se mu evidentně podařilo – potom by ale Mácha byl jen bezmocným (a tudíž nevinným?) nástrojem v Božích rukách, a nebo, i to mě napadlo, s křížkem hýbal „ten Zlý“! Pak by se ovšem zajisté nejednalo o zázrak. Otázka ovšem opět je, proč se na to Všemohoucí jen díval a „toho Zlého“ preventivně nelištil!

 

KT č.8/2013

Miloš Dočekal

„Běsnící strach špiček komunistického režimu z praktického popření základních pouček jejich ateistického kultu. Pohyb číhošťského kříže rozzuřil k nepříčetnosti totalitního rudého Leviatana, který chtěl v té době přistoupit ke konečnému řešení náboženské otázky.“

Odkazy

• MaP
• Themes